Kdo jsme?

Broka už možná znáte z Facebooku, kde jeho Deníček klasického pejskaře získal rychle velkou oblibu.

Jak k tomu celému došlo?

Začalo to tak, že jsem si pořídila štěně. Před dvěma lety mi totiž umřela fenka středního knírače Briketa, která mě doprovázela od mých jedenácti let, dětství pubertu i dospělý život. Po tom, co umřela, mi bylo jasný, že bez psa nebudu. Pak jsem se asi rok rozhodovala, jakého psa si to vlastně chci pořídit. Mezitím jsem stihla potkat Ondřeje, kuchaře a nadšeného cestovatele, s kterým jsem odjela na pár měsíců do Španělska a Maroka. Samozřejmě mě napadlo přivézt si nějakýho chudáka psa tam odsud. Jeli jsme ale malým, stařičkým Fordem Fiesta a Ondřej se tak trochu tvářil, že těch šíleností je i tak dost a vypadal, že si radši koupí letenku domů a mě tam i s Fiestou a psem nechá. Tak jsem to nechala až do Čech.

Chtěla jsem hodnou fenku, ideálně dospělou z útulku. Víte ale, jak to končí, když si člověk něco naplánuje. Mno, a tak jsem si pár týdnů po našem příjezdu do Čech jela pro Broka. Štěně. Psa. Loveckýho. Máma anglický setr, táta zatím neznámý. Tak jsem se rozhodla se jednoho štěněte ujmout. Poctivě jsem se chystala na výchovu toho malýho torpéda, ale ani v nejmenším mě to nepřipravilo na to, co nás čekalo. Hned během prvního dne u nás všechno sežral, rozkousal a vytáhl hmoždinky ze zdi. Ne, nevím, jak se mu to povedlo. Ale tehdy jsem poznala, že nás čeká o něco větší dobrodrůžo, než jsem si myslela. 

Proto jsem taky založila na Facebooku stránku Deníček klasického pejskaře a začala tam psát historky, co se nám s tím malým ničitelem a ředitelem vesmíru přihodily. Vůbec jsem nečekala, že by je někdo mohl číst. Jenže, jak jsem zjistila, lidi si rádi počtou o cizím "neštěstí" a ujistí se, že v tom nejsou sami.

Po pár měsících mi přišla spousta žádostí o knihu. Protože to byl vždycky můj sen, a protože jsem blázen, pustila jsem se do toho. Kniha vyšla před Vánoci 2017 a těší se stejné oblibě, jako Facebookový Deníček. A po roce druhý díl.

Nedávno jsem se rozhodla, že bych k práci na počítači chtěla dělat něco taky rukama, poctivě. A chybělo mi pěkné vodítko, když náhodou jdu s Brokem do města a nechci vypadat jako bezdomovec. A tak jsem se pustila do výroby provazových vodítek. Zkoušela a testovala jsem je několik měsíců a teď jsou konečně v prodeji.

 

A co bude dál? Uvidíme. Možná, mě jednou z toho strakatýho blázna odvezou do blázince. Nebo Brok konečně převezme nadvládu nad světem a stane se ředitelem všehomíra. Ale jestli ne, tak o nás snad ještě uslyšíte. :) 

 

 

Moc děkujeme za vaši přízeň a pokud vás o nás něco zajímá, kontaktujte nás tady, na Facebooku nebo Instagramu :) 

Baru & Brok

Stránka 1 z 1 - 1 položek celkem

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.