Brok na vsi?!

Pořád se nás někdo ptá jak je to s tím naším stěhováním, baráčkem, maringotkou a tak. Jakože fakt se nás pořád někdo ptá, né takový to blogerský "často se ptáte", kdy se zeptala akorát máma a sousedka od naproti.  Tak vám musím trochu přiblížit plány naší bláznivý rodiny na příští měsíce.

Asi víte, že jsme si zhruba před rokem koupili pozemek se starým domem s vidinou budování domu nového a stěhování se na vesnici. Kdo někdy něco podobnýho udělal, už asi ví, co bude následovat. Nápad je to krásný, vy jste zaslepeni láskou k druhému a vidinou toho, jak snídáte před domem v pergole, pes vám do toho slintá z vedlejšího křesla a všechno je zalitý sluncem. 

72603702_10218556862845096_1732321723937718272_n    52532877_397439807490731_1935303957110849536_n   71071627_10218310265200309_109648148539899904_n

První facka přijde, když začnete vyřizovat hypoteční část a po dodání třicátýho osmýho papíru pomalu zapomínáte, proč, že jste se vlastně rozhodli něco takovýho podstupovat. Následně začnete s projektantem řešit plán nového domu, na což se těšíte a představujete si dům aspirující na cenu za přínos architektuře. Jakmile zjistíte, kolik podobná sranda stojí, postupně ubíráte ze svých záměrů a nakonec se jen modlíte, ať tam prosimvás zůstane pelech pro psa a postel pro nás.

61673609_448209725747072_997957619983319040_n        52567630_397439797490732_5195833529535037440_n

Pokud máte na pozemku navíc starý dům, musíte ho zbourat. Na začátku si myslíte, že si párkrát s kamarády uděláte grilovačku, přitom jednoduše sundáte pár tašek ze střechy a rozbouráte cihly a bude to. Když po půl roce nemáte vyřízený ani povolení k demolici, začnete vážně uvažovat, kde jste udělali chybu a kam zmizely vaše víkendový společný výlety s venčením psa a kafíčky. Ty samozřejmě skončily v okamžiku, kdy vás milovaný začne trávit veškerý volný čas /který ani předtím téměř neměl/ ve stodole na pozemku, aby alespoň něco udělal sám a nezbankrotovali jsme ještě dřív, než začneme stavět. Vy tam čas netrávíte, protože se při první příležitosti bodnete starým drátem a navíc vám pokaždý zdrhne pes z důvodu nedostatku oplocení a nadměrné potřeby svobody ředitele zeměkoule. Takže se psem jen občas přivezete jídlo a podporu a děkujete nebesům, že aspoň někdo z vaší šílený trojky je manuálně zručný a vidíte, jak starý dům pomalu mizí k zemi. To je hezký, to musíme uznat. Pak už chybí jen dodat všech třicet milionů papírů k uznání demolice na katastru, požádat o stavební povolení na dům, najít lidi, kteří ten dům postaví, poptat všechen materiál u všech firem, začít čerpat hypotéku a postavit. A mimoděk vyřešit další milion detailů, které se připletou do cesty, jako třeba, že základová deska vlastně vůbec nemůže být tak, jak jste mysleli a musí se to celý převymyslet. 

69591258_10218100015784205_1083429968844685312_n

Mno a v jaký fázi jsme teď, po roce, my? Máme zbouráno. Stavební povolení si běhá svoje kolečko po úřadech a doufejme, že během pár týdnů přiletí zpátky k nám i s razítkem a oznámením "stavba povolena". A my začneme konečně stavět.

Protože jsme šílení /hlavně dvě třetiny naší trojky - ta ženská a ta slintající/ už nás to celý dost deprimuje. Celý jsme si to samozřejmě představovali jak Hurvínek válku a touhle dobou jsme tam chtěli už dávno bydlet, pořizovat si obytnou dodávku a vyrážet z našeho krásnýho domu na výlety do celýho světa. Hahaha. Slintající třetinu deprimuje hlavně fakt, že se musí z obrovský zahrady vracet zpátky do malinkýho krcálku a chodit po městě místo po loukách. A celý už nás to prosimtě maličko štve.

Jak to vyřešit, aby šla stavba co nejrychleji od ruky, všichni jsme spolu trávili víc času a zároveň si začali užívat vesnici? Nebyli bychom to my, kdybychom nepřišli s kujónským /a samozřejmě dostatečně šíleným/ plánem. Maringotka! Přestěhujeme se tam na jaře všichni a začne to odsýpat! Po vystřízlivění z prvního nadšení jsme maringotku změnili na mobilheim, ale jdeme do toho! 

67209840_478015562766488_3337208413833658368_n      66173963_469806026920775_9138231577296240640_o       81911792_595895700978473_1485393922262827008_n

Ano. Já, hlavní kavárenský povaleč, co donedávna neměl ani pohorky a do parku chodil venčit obludu zásadně v šatičkách, budu bydlet v mobilheimu. Pravděpodobně tam nebude voda. Kde by se tam taky vzala, když ještě nemáme vrt ani povolení na něj. Ale bude tam zahrada! 

Takže teď vybíráme mobilheim a opravdu to vypadá, že se během jara přestěhujem. Nejdřív tedy doděláme ten plot, to je jasný. A já si koupim nějaký tepláky. A taky vyberu slepice! Když už tam budem, musíme mít slepice, to je jasný! Teda pro mě a pro Broka je to jasný, my je nutně potřebujem, Ondřej nutně potřebuje prý hlavně chvilku klidu, ale ta bohužel v nabídce není. 

Nicméně, sledujte náš boj. Pokusím se čas od času přiblížit, jak pokračujeme, jak dlouho jsem se nemyla a kolik slepic přežilo Brokův intenzivní zájem. Nevím, jestli tenhle příběh skončí úplně happyendem, ale rozhodně bude zábava! 

 

Zatím se mějte krásně a neodleťte při vichřici :) 

 

Barča a Brok

 

PS: Kdybyste se chtěli něco dozvědět o našem životě před stavbou /ano, život se dělí na "před stavbou" a "po stavbě"/, přečtěte si naše Deníčky klasického pejskaře. Zjistíte, jak se Brok stal ředitelem zeměkoule a že jsme opravdu bláznivá rodina, takže nás nějaký mobilheim na zahradě nerozhází. Teda, rozhází. Ale bude to sranda. Knihy objednáte překvapivě v záložce "knížky" :) 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.